Vyzpovídali jsme našeho zákazníka a stavebního nadšence Michala Tomka o stavbě jejich rodinného domu. Pan Tomek vystudoval stavební průmyslovku, na kterou navázal dvěma lety studia Stavební fakulty na ČVUT, než ho zlákal IT obor. Částečné stavební vzdělání mu bylo při plánování a stavbě domu velkou výhodou. A nejen domu - kromě domu se zahradou vybudoval pan Tomek pro svoji rodinu i privátní wellness. Dnes už zkušený stavař řešil před několika lety stejné otázky, jako asi každý, kdo plánuje stavět. Jak svá rozhodnutí vidí zpětně a co by poradil ostatním?

Vraťme se úplně na začátek, kdy jste se stavbou domu začínali. Měli jste jasnou představu o vysněném bydlení nebo jste si nechali poradit a dali architektovi Ing. arch. Martinu Wolfovi volnou ruku?

Stavba vlastního domu byla obrovská zkušenost, měl jsem sice stavařské vzdělání a spoustu jsem si toho vyzkoušel na brigádách po stavbách či na rekonstrukci chalupy. Nicméně až stavba vlastního domu od prvních úvah až po kolaudaci je ta pravá zkušenost. 

Vysněnou představu o našem domě jsme s mojí manželkou z počátku neměli. Věděli jsme jen, že nejsme orientováni na moderní architekturu, ale spíše na tu klasickou venkovskou. Dlouhou dobu jsme vybírali pozemek a studovali různé katalogy rodinných domů a snažili se inspirovat. Nakonec jsme na internetu narazili na stránky pana architekta Wolfa a moc se nám zalíbily jeho architektonické studie rodinných domů, kde byla patrná jeho specializace na svažité pozemky. Do té doby jsem si neuvědomoval, jaké zajímavé možnosti exteriéru i interiéru nabízí stavba na svahu. Pana architekta jsme oslovili s tím, že bychom rádi nějakou studii koupili a podle ní stavěli. Jeho první otázka byla: „Máte pozemek?“. Popravdě jsem řekl, že zatím hledáme, načež mě přerušil a řekl, že se v podstatě nemáme o čem bavit a že mi žádnou studii neprodá. A tím hlavním důvodem byl fakt, že každá z těch stovek studií rodinných domů byla vytvořena pro potřeby konkrétní rodiny. A jen těžko může takový dům odpovídat potřebám jiné rodiny.

Nakonec jsme se dohodli, že si od něj necháme navrhnout dům na míru. Pan architekt měl podmínku, že musíme přijít se ženou oba (jinak by dělal studie dvě) a celé odpoledne si s námi povídal. Neptal se na to, jaký chceme dům, ani kolik v něm má být místností. On nás v podstatě k odpovědím dovedl skrze chytře pokládané otázky. Ptal se, v kolik chodím spát a kdy vstávám, a na to samé se ptal mojí ženy. Zajímalo ho, zda k nám jezdí na návštěvu rodiče a jak dlouho se zdrží, jestli vaří jeden z nás, nebo oba, jakou mám práci a zda pracuji i doma. Pochopitelně ho zajímalo, kolik plánujeme dětí a s jakých časovým rozestupem, a tak dále. Jednoduše se snažil pochopit náš životní styl a modeloval různé životní situace v rámci širší rodiny a přátel v současnosti i budoucnosti. Z našich odpovědí získal skrytě odpovědi na své otázky, i když je přímo nepoložil. Věděl, že pracovna může mít okna na sever bez výhledu, protože v ní budu trávit čas jedině v noci, a že rozhodně nemůže být kombinovaná s hostovským pokojem. Bylo evidentní, že koupelna nemůže být vedle ložnice, protože chodím spát o 3 hodiny později než moje žena a budil bych ji. A také pochopil, že odhlučnění pokojů, kde se spí, je klíčové, protože v obýváku bude domácí kino na noční promítání. Po této konzultaci měl pan architekt základní představu o našem domě a zbývalo vybrat pozemek. Pan architekt měl jednu cennou radu, říkal mi, že s pozemkem to musí být láska na první pohled. Když na to místo přijedete poprvé, musí Vás to chytit za srdce a řeknete si „Wow, to je ono!“.  A dokud tohle nenastane a jsou tam nějaké pochybnosti, tak na ten pozemek raději zapomeňte. Dům můžete opravit, rozšířit, přebarvit, přebourat, ale s pozemkem už nikdy nehnete. Poslechli jsme ho a na pár vybraných pozemků jsme si ho vzali s sebou a po dalších konzultacích se rozhodli, a s odstupem času mohu říct, že velmi dobře.

Následovala vlastní architektonická studie našeho domu a asi Vás ani nepřekvapí, že se pan architekt trefil napoprvé. Jeho první návrh nás nadchl natolik, že jsme až na pár drobností neměli žádné připomínky. Vyhovovala nám vnitřní dispozice i design exteriéru. V domě bydlíme 12 let a neměnili bychom na něm prakticky nic, což by se u domu z katalogu téměř jistě nestalo.

Je evidentní, že spolupráce s Ing. arch. Martinem Wolfem byla pro Vaši stavbu klíčová. Nechali jste si poradit i v otázce materiálů nebo jste předem věděli, z čeho budete stavět?

Původně jsme měli jen základní představu, oba máme rádi klasické prověřené materiály, které se používali na venkově - kámen, dřevo a cihly. I přesto, že dřevo velmi preferuji, do dřevostavby bych z mnoha důvodů nešel. Jako konstrukční materiál preferuji cihly, ze kterých dnes můžete i bez zateplení postavit nízkoenergetický dům. Je to generacemi prověřený materiál, navíc oproti dřevostavbě například z OSB desek velmi ekologický. Pan architekt Wolf je nadto velkým propagátorem pohledového lícového zdiva. Říkal nám, že spárované cihlové zdivo má jednu obrovskou výhodu oproti jakýmkoliv jiným materiálům. Když té cihle urazíte roh, tak pořád vypadá hezky a možná ještě lépe než původně. O kterém jiném stavebním materiálu to můžete říct? Je to nadčasový materiál, který vypadal dobře ve středověku, vypadá dobře dnes a bude vypadat dobře i za 100 let. Kromě obkladu fasády z lícových pásků jsme z lícového zdiva postavili i oplocení, sloupky na terase, komín, pergolu, klenutý mostek přes potok a zahradní dům s wellness. Poslední stavbou je v současné době dokončovaný částečně do země zapuštěný skleník, jehož nadzemní část je, jak jinak než, z lícového zdiva. Kromě konzultací s architektem jsem se radil i se svým spolužákem Martinem Dohnalem, který se tou dobou již živil jako projektant pozemních staveb.  Martin byl s panem architektem názorově ve shodě a vypracoval pro nás prováděcí projekt. S ním jsem tedy řešil řadu dalších otázek. Výsledkem konzultací byly i na tehdejší dobu možná netypická rozhodnutí. Zavrhli jsme tepelné čerpadlo, zateplení fasády, rekuperaci, inteligentní ovládání domácnosti, okenní rolety i solární panely. A dodnes si za těmi rozhodnutími stojím. Ovšem není snadné uniknout marketingovým kampaním výrobců všemožných moderních technologií. Jedna věc je počáteční nadšení a věc druhá je následná údržba a opravy nejrůznějších „vychytávek“. Všem bych v tomto ohledu doporučoval střízlivost a selský rozum :-)

Nakonec jsme se dohodli, že si od něj necháme navrhnout dům na míru. Pan architekt měl podmínku, že musíme přijít se ženou oba (jinak by dělal studie dvě) a celé odpoledne si s námi povídal. Neptal se na to, jaký chceme dům, ani kolik v něm má být místností. On nás v podstatě k odpovědím dovedl skrze chytře pokládané otázky. Ptal se, v kolik chodím spát a kdy vstávám, a na to samé se ptal mojí ženy. Zajímalo ho, zda k nám jezdí na návštěvu rodiče a jak dlouho se zdrží, jestli vaří jeden z nás, nebo oba, jakou mám práci a zda pracuji i doma. Pochopitelně ho zajímalo, kolik plánujeme dětí a s jakých časovým rozestupem, a tak dále. Jednoduše se snažil pochopit náš životní styl a modeloval různé životní situace v rámci širší rodiny a přátel v současnosti i budoucnosti. Z našich odpovědí získal skrytě odpovědi na své otázky, i když je přímo nepoložil. Věděl, že pracovna může mít okna na sever bez výhledu, protože v ní budu trávit čas jedině v noci, a že rozhodně nemůže být kombinovaná s hostovským pokojem. Bylo evidentní, že koupelna nemůže být vedle ložnice, protože chodím spát o 3 hodiny později než moje žena a budil bych ji. A také pochopil, že odhlučnění pokojů, kde se spí, je klíčové, protože v obýváku bude domácí kino na noční promítání. Po této konzultaci měl pan architekt základní představu o našem domě a zbývalo vybrat pozemek. Pan architekt měl jednu cennou radu, říkal mi, že s pozemkem to musí být láska na první pohled. Když na to místo přijedete poprvé, musí Vás to chytit za srdce a řeknete si „Wow, to je ono!“.  A dokud tohle nenastane a jsou tam nějaké pochybnosti, tak na ten pozemek raději zapomeňte. Dům můžete opravit, rozšířit, přebarvit, přebourat, ale s pozemkem už nikdy nehnete. Poslechli jsme ho a na pár vybraných pozemků jsme si ho vzali s sebou a po dalších konzultacích se rozhodli, a s odstupem času mohu říct, že velmi dobře.

Následovala vlastní architektonická studie našeho domu a asi Vás ani nepřekvapí, že se pan architekt trefil napoprvé. Jeho první návrh nás nadchl natolik, že jsme až na pár drobností neměli žádné připomínky. Vyhovovala nám vnitřní dispozice i design exteriéru. V domě bydlíme 12 let a neměnili bychom na něm prakticky nic, což by se u domu z katalogu téměř jistě nestalo.

Jedna z posledních doobjednávek byla na rodinné wellness, které jste sám navrhnul od první skici přes technické řešení až po komplexní návrh interiéru i exteriéru. Pro Čechy je spíš typická zahrada s bazénem, ale Vy jste se rozhodli pro wellness s vnitřním bazénem. Můžete nám o tomto projektu říct něco víc?

Na počátku byly úvahy, které se ničím podstatným nelišily od představ jiných lidí. Manželka preferovala bazén, aby se děti měly kde koupat. Já jsem si přál vířivou vanu a venkovní saunu. Bylo mi jasné, že na plavání se bude bazén využívat minimálně. Manželka a děti potřebovaly spíše místo, kde se budou v létě moci ochladit a děti si zablbnout. Najít kompromis mezi tak rozdílnými požadavky se zpočátku jevilo jako nemožné. Již z minulosti jsem však věděl, že podobné úvahy musí uzrát a že se nevyplatí spěchat. Trávil jsem proto čas objížděním veletrhů, výrobců, hledáním na internetu a inspirací u přátel. Venkovní bazén jsem definitivně "odpískal" ve chvíli, kdy jsem si spočítal náklady na jeden "koupací" den. Vezměte v potaz počet dnů v roce, kdy je vhodné počasí, odečtěte dny dovolené u moře, k tomu připočtěte životnost bazénu a použitých materiálů a předpokládané náklady na údržbu, renovaci a přitápění tepelným čerpadlem. Vyšlo mi přes 5 000 korun za jeden „koupací“ den. Pochopil jsem, že tudy cesta nevede. Brzy bylo jasné, že se vše musí schovat do zahradního domku, který bude celoročně vytápěný. Díky tomu koupacích dnů 365 v roce a hlavně nebudeme vůbec závislí na počasí. Wellness využíváme nejvíce v zimě, kdy je brzy tma, venku zima a volného času nejvíce. Dispozičně se jedná o jednoduchý, částečně podsklepený přízemní objekt, ve kterém je umístěna hlavní místnost s bazénem, vířivkou a krbem. Na ni navazuje prostorná finská sauna, z níž je skrze prosklenou stěnu výhled na bazén a dále přes velkoformátová okna až na zahradu. V zázemí je umístěna koupelna se sprchou a toaletou a dále technická místnost s technologickým zázemím a skladem.

S vlastním wellness jste nakonec tak spokojeni, že jste se rozhodl tento sen pomáhat splnit i ostatním…

Ano, je to tak, pro sebe a svou rodinu jsem už postavil vše, co jsem chtěl, a navíc mi už na pozemku nezbývá místo. Proto jsem se rozhodl, že zkusím pomáhat dalším lidem s budováním něčeho podobného. Vycházel jsem ze základní myšlenky - se stavbou wellness centra vám nejlépe poradí ten, kdo si ho nejdříve vymyslel a postavil sám pro sebe. Vymýšlet takové stavby mě jednoduše baví a navíc je to pro mě forma odpočinku od mého běžného zaměstnání. Nechci mít stavební firmu, architektonický ateliér ani prodávat vířivky. Chci lidem pomoci projít celým procesem od úvodních úvah až po kolaudaci spíše formou konzultací.

Máte chuť to vyzkoušet? Kontaktujte mě, těším se na spolupráci. Michal Tomek

www.garden-wellness.cz

Moc děkujeme panu Tomkovi za jeho čas a přístup nejen při tomto rozhovoru. Přejeme spoustu úspěchů u dalších staveb.